logo Facebook
i slova jsou činy
Názory
Internet je plný hloupých žvástů, neúčinných rad a dezinformací. Autoři glos jsou názorově zcela rozdílní lidé, jejichž jediným jmenovatelem je profesní uznání.

Evropští vydavatelé vítají návrh poslance Evropského parlamentu Axela Vosse

19. dubna 2018 / Monitor
Evropské asociace vydavatelů novin a časopisů EMMA (European Magazine Media Association), ENPA (European Newspaper Publishers´ Association), EPC (European Publishers Council) a NME (News Media Europe) vydaly společné prohlášení, v němž vítají podporu práv vydavatelů v návrhu zpravodaje právního výboru Evropského parlamentu poslance Axela Vosse. Poslanec Voss minulý týden předložil kompromisní návrh úpravy článku 11 týkajícího se práv vydavatelů, který vydavatelům periodického tisku v rámci probíhající evropské reformy autorských práv garantuje exkluzivní právo k jimi vytvořenému obsahu. V posledních měsících řada výborů Evropského parlamentu schválila návrh Evropské komise na tzv. práva vydavatelů, která jsou součástí nového znění evropské směrnice o autorských právech na jednotném digitálním trhu. Hlasování o návrhu v nejdůležitějším Výboru pro právní záležitosti proběhne v červnu. Evropské vydavatelské asociace zdůrazňují, že již bylo na čase dát novinám a časopisům stejnou právní ochranu jejich obsahu, jako již dlouhou dobu užívají film, televize nebo hudební průmysl, neboť vydavatelé poskytují základní službu tím, že investují prostředky do vytváření profesionální žurnalistiky, která je nejefektivnějším způsobem, jak reagovat na polemiky a falešné informace na internetu. Je proto nezbytné bránit třetím stranám v komerčním využívání obsahu a značek novin a časopisů bez povolení a odpovídající odměny. Tento cíl směrnice v nedávné době zdůraznil ve svém projevu na londýnském knižním veletrhu místopředseda Evropské komise Andrus Ansip. K  návrhu europoslance A. Vosse uvedl prezident Unie vydavatelů T. Tkačík: „Unie vydavatelů také vítá tento legislativní návrh směřující k posílení právního postavení a jistoty vydavatelů při ochraně jimi vytvořeného obsahu, do něhož vkládají ohromné prostředky, před jeho využíváním těmi, kdo do něj neinvestují nic, ale naopak ohromné prostředky jeho využíváním získávají.“ Výkonný ředitel Unie vydavatelů V. Mach sdělil, že doufá v to, „že návrh poslance Vosse zapůsobí na naprostou většinu zemí Evropské unie, včetně České republiky, aby v rámci Rady Evropy při jednáních o návrhu směrnice také podpořily práva vydavatelů v co nejširším rozsahu“. S vyjádřeními vydavatelů týkajícími se potřeby udělení práv tak, jak jsou obsažena v článku 11 návrhu směrnice o autorských právech na jednotném digitálním trhu předloženém Evropskou komisí, se můžete seznámit zde https://vimeo.com/user83665572. Celý článek

Fake news, úřad a realita všedního dne

18. dubna 2018 / Monitor
Je tomu něco přes rok co vznikl další Úřad. Jmenuje se Centrum proti terorismu a hybridním hrozbám (CTHH). Úřad pracuje pod hlavičkou Ministerstva vnitra ČR a jedním z důvodů jeho vzniku bylo 'akutní nebezpečí' dezinformačních kampaní a tzv.fake news, ohrožujících naši demokratickou společnost. „Jako myslící bytosti jsme proti terorismu v jakékoliv podobě, takže by to měl být v podstatě i náš úřad. Ostatně je placený z našich daní,“ uvádí předseda Strany nezávislosti České republiky František Matějka a pokračuje: „Nicméně, bojovat proti něčemu tak těžko uchopitelnému jako jsou dezinformace, kde je důkazní nouze pravidlem, a notabene kvůli tomu zřídit nový úřad, vyvolává mnoho otazníků. Stačí se podívat na jeho dosavadní činnost.“ Celý článek

Kauza sporu René Zavorala a Janka Kroupy definitivně končí

09. dubna 2018 / Jan Mrzena
Janek Kroupa je v posledních měsících asi nejznámějším investigativním novinářem u nás. Je u všech zásadních kauz na hraně politiky a kriminální činnosti, přinesl například zásadní informace o tlaku na ministra Pelikána kvůli vydání hackera Nikulina do Ruska. Patří také do skupiny novinářů, které si zve policie k výslechu kvůli závažným kauzám, na kterých dříve pracovali. Na Českých médiích jsme především sledovali kauzu „diskuse o reportážích Janka Kroupy o hospodaření Agrofertu na pozemcích bez vlastníků a reakce generálního ředitele René Zavorala“, a to od emotivního jednání Rady Českého rozhlasu v listopadu v Českých Budějovicích, přes dramatickou situaci v rozhlasovém zpravodajství, až po politické diskuse v Senátu a Poslanecké sněmovně. Na březnovém zasedání Rada Českého rozhlasu řešila stížnosti posluchačů, které v té souvislosti dostala. Stížnosti jen dokreslily groteskní absurditu této kauzy. Situace se v Českém rozhlasu mezitím stabilizovala. Celý článek

Analýzu „zpopularizovanou“ Milošem Zemanem už řeší generální ředitel ČT a rektor UK

05. dubna 2018 / Jan Mrzena
Generální ředitel Petr Dvořák informoval Radu České televize o schůzce s rektorem Univerzity Karlovy Tomášem Zimou a děkankou Fakulty sociálních věd UK Alicí Němcovou Tejkalovou. „Věnovali jsme se mimo jiné analýze předvolebního vysílání České televize a Českého rozhlasu v roce 2016. Spolu se šéfredaktorem zpravodajství Petrem Mrzenou jsme zástupce univerzity upozornili na hlavní odborné nedostatky zveřejněného materiálu. Současně bylo domluveno uspořádání pracovního setkání zástupců Fakulty sociálních věd UK a zpravodajství České televize. O výsledku tohoto setkání budu Radu ČT informovat na některém z příštích zasedání,“ uvedl Petr Dvořák. Co je důvodem k dalšímu kolu jednání o analýze předvolebního vysílání ČT v roce 2016 není zcela jasné. Pokračuje tak diskuse akademiků a vysílatele nad analýzou, kterou „zpopularizoval“ ve svém inauguračním projevu prezident Miloš Zeman. Rozpoutal tak dramatické reakce zastánců i odpůrců veřejnoprávního vysílání v České republice. Celý článek

Analýza RRTV rozpoutala diskusi mezi ČT a FSV UK

27. března 2018 / Jan Mrzena
Žádná analýza předvolebního vysílání České televize a Českého rozhlasu nevzbudila v posledních letech takový rozruch, jako ta, kterou použil Miloš Zeman ve svém inauguračním projevu. Vracet se k projevu smysl nemá, názory prezidenta na veřejnoprávní média jsou dlouhodobě známé. Následné reakce zastánců či odpůrců České televize budou média popisovat a komentovat do té doby, dokud nějaké reakce budou. Analýza sama neobnáší spor o veřejnoprávní vysílání. Ale zásadní jádro problému dokresluje. Spor je o tom, jak v praxi aplikovat a posuzovat „objektivitu a vyváženost“, kterou od televizí i rádií vyžaduje zákon. Pohled odborného pracoviště Univerzity Karlovy a pohled České televize se diametrálně liší. Zatímco Český rozhlas vzal analýzu spíš jako inspiraci, Česká televize hájí své hradby. Příběh analýzy ještě neskončil. Česká televize na ní reagovala na začátku ledna, o tři týdny později na její reakci reagovala Fakulta sociálních věd Univerzity Karlovy (dopisem tehdejšího děkana Jakuba Končelíka). Dopis při veřejném slyšení kandidátů do Rady Českého rozhlasu rozdal přítomným poslancům mediální analytik Jan Křeček (hlavní řešitel analýzy). O finalistech volby hlasuje volební výbor právě dnes. Dopis také se zpožděním dostala Rada České televize. Ta bude dnes před volebním výborem obhajovat své výroční zprávy z roku 2016. Stojí tedy za to, zrekapitulovat průběh událostí a dopsat to, co ještě zveřejněno nebylo. Celý článek

Vyjádření Fakulty sociálních věd UK k reakci České televize na analýzu vysílání před volbami 2016

27. března 2018 / Jan Mrzena
Žádná analýza předvolebního vysílání České televize a Českého rozhlasu nevzbudila v posledních letech takový rozruch, jako ta, kterou zpracoval CEMES pro Radu pro rozhlasové a televizní vysílání. Řešila předvolební vysílání České televize a Českého rozhlasu v roce 2016. Analýza sama neřeší spor o veřejnoprávní vysílání. Ale zásadní jádro celého problému přesto dokresluje. Spor je o tom, jak v praxi aplikovat a posuzovat „objektivitu a vyváženost“, kterou od televizí i rádií vyžaduje zákon. Pohled odborného pracoviště Univerzity Karlovy a pohled České televize se diametrálně liší. Zatímco Český rozhlas vzal analýzu spíš jako inspiraci, Česká televize hájí své hradby. Vše se odehrálo před inaugurací prezidenta Miloše Zemana, který několik vět z analýzy použil ve svém projevu. Co následovalo je dostatečně známo. Příběh analýzy však ještě neskončil. Česká televize reagovala na začátku ledna, o tři týdny později na její reakci reagovala Fakulta sociálních věd Univerzity Karlovy (dopisem tehdejšího děkana Jakuba Končelíka, je adresován řediteli zpravodajství ČT Zdeňku Šámalovi). Dopis při veřejném slyšení kandidátů do Rady Českého rozhlasu rozdal přítomným poslancům mediální analytik Jan Křeček (hlavní řešitel analýzy). Dopis se zpožděním dostala i Rada České televize.  Jeho plné znění : "Vážený pane řediteli, dovolte, abych v reakci na Váš dopis ze dne 9. ledna 2018, ve kterém jste mne vyzval k vymezení oficiálního stanoviska Fakulty sociální věd UK k závěrům, které Česká televize učinila v souvislosti s Analýzou předvolebního vysílání České televize a Českého rozhlasu (Krajské a senátní volby 2016), kterou zpracovalo Centrum pro mediální studia (CEMES) Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy (dále též jen Analýza), uvedl následující: Výzkumné pracoviště CEMES získalo zakázku na zpracování Analýzy ve veřejné soutěži, o jejíž výsledcích jsme byli informováni 14. června 2016. Návrh smlouvy, předložený mi Radou pro rozhlasové a televizní vysílání (RRTV), jsem následně podepsal 21. června 2016. První návrh hotového díla jsme odevzdali 3. dubna 2017, druhý 29. dubna 2017, hotové dílo se zapracovanými připomínkami jsme předali objednateli 7. června 2017 (včetně doprovodného dokumentu, v němž byly shrnuty všechny připomínky zadavatele spolu s odkazy, na kterých místech finálního díla jsou tyto připomínky zohledněny a zapracovány). Po zapracování dalších dodatečných připomínek 19. června již RRTV neshledala na Analýze žádné vady dle čl. 5 Smlouvy, potvrdila převzetí hotového (a tedy bezvadného) díla 20. června 2017, obratem proplatila vystavenou fakturu, Analýzu zařadila na své zasedání 29. srpna 2017, kde všemi hlasy pro odhlasovala, že se s Analýzou bez dalšího opatření seznámila. Shrnu-li: V procesu zadání zakázky, v jejím průběhu a v otázce posouzení kvality díla zadavatelem, tedy RRTV, neshledávám žádných pochybností. K Vašim připomínkám: tři z deseti Vašich hlavních připomínek, které uvádíte ve svém dopise (a následně rozvádíte v přiloženém materiálu), by bylo vhodnější adresovat spíše objednateli Analýzy, tedy RRTV. Ve Smlouvě (Čl. 1, odst. 4 a 5) a jejím Dodatku č. 1 (Čl. 1, odst. 2) byly jasně specifikovány programy, pořady, období a časy k analýze, a právě proto by tedy objednatel byl vhodnějším adresátem připomínek č. 5, č. 8 a č. 9 (označme je proto „připomínkami se špatným adresátem“). V této souvislosti – předpokládám, že souladně s Vámi – soudím, že by bylo vhodné jejich obsah promítnout do smluvních zadání budoucích analýz (nejen) předvolebního vysílání. Se specifiky zadání a objednatele Analýzy souvisí i Vaše připomínka č. 4 – jestliže RRTV jako orgán státní správy zadává Analýzu za účelem zjistit, nakolik vysílání odpovídalo zákonným normám (viz. Čl. 1, odst. 2 a 3 Smlouvy a dále od str. 3 Analýzy), pak závěr Analýzy poukazuje právě a zejména na ty výsledky, které by mohly indikovat možné odchýlení od zákonných norem. Druhou skupinu Vašich připomínek mi dovolte shrnout pod označení „metodologické návrhy“. S objednatelem (viz. Čl. 1, odst. 2 a 3 Smlouvy) i autory Analýzy (od str. 3 Analýzy) se shodujete v tom, že klíčovým požadavkem pro výkon (a následnou kontrolu) veřejné služby v oblasti televizního a rozhlasového vysílání (resp. dosahování objektivity a vyváženosti ve zpravodajském a politicko-publicistickém vysílání) je odst. 3 § 31 zákona č. 231/2001 Sb., tedy že: (3) Provozovatel vysílání je povinen zajistit, aby ve zpravodajských a politicko-publicistických pořadech bylo dbáno zásad objektivity a vyváženosti a zejména nebyla v celku vysíleného programu jednostranně zvýhodňována žádná politická strana nebo hnutí, popřípadě jejich názory nebo názory jednotlivých skupin veřejnosti, a to s přihlédnutím k jejich reálnému postavení v politickém a společenském životě. Podržené pasáže přehledně vyznačují tři klíčové oblasti, od kterých se odvíjí metodologické uchopení a interpretace zmíněného paragrafu. Zatímco první oblast, celek vysílání (základní, příp. výběrový soubor analyzovaných obsahů) souvisí, jak již bylo zmíněno, se zadáním Analýzy, která jej diskutuje od str. 4 a dospívá k momentálnímu řešení tamtéž, u zbývajících dvou je situace složitější. Jednostranné zvýhodňování (přidělování prostoru) diskutují autoři od str. 15, reálné vyčíslování (faktor relevance) od str. 6, kde taktéž podotýkají, že situaci komplikuje fakt, že dosavadní (česká) analytická praxe byla v tomto nedostatečná. Analýza však sama opakovaně upozorňuje (např. na str. 11), že nabízí první uchopení jako obohacení české analytické praxe, které logicky musí být dále diskutováno, kriticky vyhodnocováno a doplňováno. V této souvislosti děkuji za Vaše připomínky č. 1, 2 a 10, které mohou toto žádoucí metodologické zpřesňování obohatit. Připomínka č. 1 obsahuje úvahy/návrhy o tom, jaké parametry musí splňovat organizace, jejíž data budou dílčím způsobem využita pro výpočet faktoru relevance. Kolegové vzali data tří, Vy zpochybňujete zařazení jedné. Jelikož jste provedli zpětný přepočet, soudím, že jste dospěli ke stejnému závěru, jako my: kdybychom data STEMu vynechali, výsledný faktor by to změnilo nepatrně a výsledky, resp. vyznění Analýzy vůbec. Probíhající odborná debata o Analýze se dokonce zdá směřovat k závěru, že by stačil volební model jen jedné agentury, doplněný o průzkum volebního potenciálu (přijatelnosti stran) jiné agentury. Připomínka č. 2 přináší zamyšlení nad limity zvolených parametrů indikování jednostranného zvýhodňování. Zatímco Vy zřetelně zpochybňujete jeden přístup (celková délka) a preferujete druhý (celkový počet), Analýza opakovaně staví na jejich kombinaci. Věta ze str. 17 („Jan jsme již dříve uvedli, klíčovou veličinu délka promluv je nutno korigovat srovnáním s jejich počtem.“) se v různých variantách objevuje při interpretacích dílčích zjištění a další práci s nimi. Toto je jeden z důvodů zavedení pokročilých statistických metod při zpracování dat – tyto pasáže Analýzy Vaše reakce ovšem pomíjí (viz např. regresní analýzu vztahu mezi délkou promluv a jejich počtem ve zpravodajství ČT na str. 18 – 19.). K výtce o obtížné ovlivnitelnosti délky promluv u živých rozhovorů – zde se po mém soudu nejedná o problém metodologicko-analytický (analýza obsahu z podstaty musí být vztažena k odvysílanému obsahu), ale o výzvu na straně vysílatele. Netroufám si tedy reagovat jinak než v rovině osobního náhledu a v této rovině konstatuji, že v mých očích 1) délku promluv ovlivnit (byť jistě ne dokonale) lze, 2) živě vysílané rozhovory jsou je jednou z částí celku vysílání, a hlavně 3) Analýza (a zákonné požadavky, ze kterých vychází) se vztahuje právě k celku vysílání, a jestliže si skutečně některé politik/subjekt „uzurpuje“ více času, než mu bylo přiděleno, je v silách vysilatele toto zohlednit (například při frekvenci jeho zvaní do dalších pořadů). V připomínce č. 10 uvádíte, že „autoři ve své analýze úplně opomenuli faktor odmítání účasti ve vysílání“. Tento faktor autoři v Analýze diskutují na st. 60-62. K odmítání účasti mi dovolte doplnit, že je to jev obsahovou analýzou zachytitelný jen v případě jeho explicitního uvedení. Domnívám se, že tento faktor nemůže být použit k paušálnímu odmítnutí využitelnosti kvantitativního analyzování stranění v mediálních obsazích. Dvě další připomínky se věnují kvalitativní analýze, resp. jejímu založení na údajně „neprůkazné a zavádějící kvantitativní analýze“ (připomínka č. 6) a „tendenčnímu až lživému výběru“ výstupů politiků (připomínka č. 7). Kvalitativní analýza je zde metodou doplňkovou (což je metodologický přístup běžný, při takto velkém objemu vstupního materiálu dokonce i nutný, diskutujeme na str. 10), pravidla pro výběr konkrétních pořadů pro zpracování touto metodou jsou uvedena na str. 21 a na následujících stranách 22-25 pak průkazně uplatňována a náležitě komentována. Vaši hypotézu o „tendenčnosti výběru“ proto musím odmítnout. S hypotézou o „lživém“ výběru to udělat nelze, neboť žádný výběr nemůže být ze své podstaty ani pravdivý, ani lživý. Některé z posledně jmenovaných připomínek by tak šlo zařadit i pod třetí a poslední označení – nezvěme tuto skupinu „připomínky neprůkazné“. Z Vašich deseti připomínek tak zbývá vypořádat ještě připomínku č. 3, v níž jste se pustili do přepočítávání našich dat a tvrdíte, že jste nalezli chybu u výsledků podreprezentace ostatních stran (Ostatní). Zde se jedná o neporozumění/chybu na Vaší straně. Zatímco Vy označujete a dále počítáte za Ostatní všechny strany mimo šest dříve uvedených hlavních stran (ČSSD, ANO, KSČM, TOP 09, ODS a KDU-ČSL), autoři v komentáři k Vámi napadanému grafu jasně uvádějí, že zde kategorie Ostatní označuje pouze Zelené, Piráty, SPD-SPO a Úsvit, tedy strany, kterým byl přidělen alespoň nějaký prostor pro promluvy (a dále uvádějí, že ostatní mimoparlamentní strany bez vteřiny promluv mezi Ostatní nepočítají). Je však třeba současně přiznat, že k Vaší připomínce č. 3 mohla přispět neobratná formulace autorů, která unikla kontrolnímu expertnímu čtení i dvojnásobné jazykové korektuře – v případě podreprezentací by bylo lépe interpretace opírat o poměrová (kolikrát byla podreprezentace nižší, A:B) než procentuální (o kolik procent byla nižší, A%) vyjádření. Vážený pane řediteli, rozhodně a s plným přesvědčením se hlásím k závěru Vašeho dopisu, v němž vysoce hodnotíte vzájemné vztahy obou našich institucí. Plně souhlasím s Vašimi slovy, že naše vzájemná spolupráce (v atmosféře vzájemného respektu) přináší mnoho dobrého. Do této množiny si dovoluji zařadit i Vámi kritizovanou analýzu (jakkoliv nebyla zpracována na objednávku ČT). Na základě vlastní dlouholeté osobní zkušenosti Vás mohu ujistit, že všichni pedagogové mého domovského Institutu komunikačních studií a žurnalistiky FSV UK i jeho Centra pro mediální studia vždy měli na paměti nezastupitelnou roli České televize a Českého rozhlasu ve veřejné debatě a demokratickém životě České republiky vůbec a veškeré své pedagogické i výzkumné konání vždy orientovali ve prospěch těchto médií – s cílem posílit jejich nezávislost a kvalitu jimi poskytované veřejné služby. Věřím, že i Česká televize může, tak jak to již dříve učinilo vedení Českého rozhlasu, s výsledky Analýzy pracovat při úvahách o vylepšování zpravodajství dle příslušných zákonných norem. Stejně tak mohou moji kolegové pracovat s věcnými a korektně formulovanými připomínkami při své další práci. Současně jsou připraveni výsledky své Analýzy představit na případném odborném semináři, či jiné podobné příležitosti. S pozdravením Jakub Končelík, děkan"         Celý článek

EU chce změnou autorského zákona pomoci vydavatelům, působí však jako slon v porcelánu

26. března 2018 / Vojtěch Berka
Autorská práva jsou problematickým konceptem už od svého zrodu. Česko je ostatně zemí, kde se třetí nejsilnější parlamentní silou stala strana upozorňující na jejich zastaralost a na informační bariéru, kterou mohou představovat. Při současném tempu vývoje nových technologií a platforem, které umožňují stále snažší a snažší sdílení téměř čehokoli, je přitom s podivem, že evropská legislativa se v tomto ohledu od roku 2001 prakticky nezměnila. Evropská komise proto začala v roce 2016 pracovat na její aktualizaci. A zdá se, že má našlápnuto k tomu udělat v ní pořádný galimatyáš. Celý článek

Protest ARAS proti stupňujícím se útokům vůči médiím veřejné služby

17. března 2018 / Monitor
Jaromír Soukup ve své „investigativní“ relaci Kauzy JS už potřetí napadl média veřejné služby. Ve svém vydání ve středu 14. března si bere do úst i audiovizuální autory. Naše asociace sdružuje většinu českých filmových a televizních režisérů, scenáristů a řadu dramaturgů a cítíme povinnost k tomu říct následující: Důrazně se ohrazujeme proti lžím a nenávistné snaze Jaromíra Soukupa vyvolat společenské nálady proti veřejné službě v oblasti televize. Protestujeme proti nekalému způsobu, jakým si jeho soukromá televize snaží získat pozornost a zlepšit pozici na trhu tím, že hrubě dehonestuje veřejnou službu jako princip a snaží se dehonestovat pracovníky České televize, filmové a televizní tvůrce a v důsledku i další profese. Jsme snad na začátku časů, kdy majitelé soukromých nemocnic začnou útočit na veřejná zdravotnická zařízení? Nebo kdy provozovatelé soukromých škol začnou rozkládat veřejné školství? Kdy soukromé bezpečnostní agentury začnou dehonestovat práci policie? Začnou útoky na soudy kvůli nákladnosti jejich provozu a zavedeme místo nich lidové soudy? Podporujeme zlepšení kontroly veřejné služby, pokud někdo přichází s kompetentními návrhy a znalostí současného stavu věcí. Rozlišujeme a podporujeme věcnou kritiku, ale distancujeme se od faktické neschopnosti dialogu. Jaromír Soukup dokonce odmítl pozvání do České televize nad tématy, která ho v jeho nikým nerušených monolozích tolik trápí. Jaromír Soukup se snaží vzbudit v lidech pocit závisti, když neustále šermuje částkou sedm miliard korun, kterou se navíc České televizi nikdy v historii nepodařilo na poplatcích vybrat. Česká televize reálně hospodaří s rozpočtem o víc než miliardu menším. Podobně jako Jaromír Soukup lže v tomto „detailu“, lže a vytrhává z kontextu další věci. Měsíční televizní poplatek je přitom na jednu domácnost tím, co je lístek do kina pro jednu osobu na jedno představení nebo tím, co jsou dvě krabičky nejlevnějších cigaret. Soukromé televize přitom také žijí z peněz všech obyvatel. Legislativa – a tedy veřejný konsenzus – umožňují započítávat náklady firem na reklamu jako daňově uznatelný výdaj, který tvoří součást výrobních nákladů . Na komerční televize tedy platí v ceně výrobků a služeb úplně každý, kdo kupuje výrobky s televizní reklamou, bez ohledu na to, jestli se na komerční televize dívá či nikoli. Jejich programový a tvůrčí profil je přitom nesouměřitelně užší nežli u veřejné služby, stejně nesrovnatelný je objem i kvalitativní spektrum produkce. Jaromír Soukup se snaží napadat rovněž filmové tvůrce, kteří ohrožení veřejné služby v oblasti televize vnímají a hlasitě na něj upozorňují. Označuje je za výdělkáře, kteří účelově hájí jen své živobytí. Být profesionálem na volné noze přitom rozhodně neznamená žádný luxus. Míru životní nejistoty nelze srovnávat snad s žádnou jinou mimouměleckou profesí a i proto si tuto dráhu volí jen málo lidí. Těch, kteří dosáhnou nadprůměrných honorářů , je jen zlomek, a přitom i zde platí to, co ve sportu: tvorba musí mít svoji širší základnu, ve které talenty mohou zrát a projevit se v čase. Z evropského hlediska je stran příjmů uměleckých profesí Česká republika na chvostě. Umělci i další profesionálové audiovize se přitom ozývají proto, že jsou nejblíže institucionálnímu zázemí, které je ohroženo. Ozývají se tak, jako se ozývají hasiči, policisté, učitelé, lékaři nebo zdravotní sestry i odbory těchto profesí, když se jejich instituce dostávají pod neférový tlak nebo když se objeví riziko celkové změny k horšímu. Obracíme se k široké veřejnosti s žádostí, aby se nenechala strhnout nenávistnou rétorikou kampaně, která z úst Jaromíra Soukupa, a bohužel čím dál častěji i prezidenta republiky Miloše Zemana, nejspíš teprve začíná. Prosíme, setrvejme v podpoře medií veřejné služby, která v naší společnosti budou potřeba v budoucnosti snad ještě víc, než dosud. V Praze 15. března 2018 Rada Asociace režisérů, scenáristů a dramaturgů Jmenovitě: Roman Vávra (předseda), Alena Derzsiová a Vít Janeček (místopředsedové), Štěpán Hulík, David Jařab, Václav Kadrnka a Radim Špaček Rada FITES Celý článek

Na okraj dnů..."It's a Mad, Mad, Mad, Mad World"

16. března 2018 / Milan Šmíd
Ke středečnímu dění kolem České televize by se možná hodil titulek filmu "It's a Mad, Mad, Mad, Mad World". Mám na mysli kromě jiného fakt, že všechny tři téměř simultánně probíhající události mohl uživatel médií sledovat v přímých přenosech. Byly to:
  • projev Miloše Zemana ve Španělském sále Pražského hradu před slavnostním koncertem oslavujícím jeho inauguraci
  • akce "Zemane, ČT nedáme", kterou uspořádala aktivistická skupina AUVA na Václavském náměstí s následným pochodem na Hrad Kdo je AUVA? Viz akronym z "Andrejovy účtenky vrátíme Andrejovi" a heslo "Bojujeme za vás, bojujte s námi. Populisté, třeste se!!!"
  • další, už třetí vydání pořadu Kauzy Jaromíra Soukupa pojatém jako hodina vyvolávání nenávisti vůči České televizi. Twitterový účet #CzechTV průběžné komentování nakonec vzdal se vzkazem: "Další nepravdy v pořadech pana Soukupa týkající se @CzechTV již nebudeme vyvracet na Twitteru, ale budeme je řešit právními prostředky. Omlouvám se proto všem, které jsme po tři středeční večery bavili, že zábava končí :)"Čekám teď, kdy se na webu ČT objeví nejen Usnesení Rady ČT ze včerejšího zasedání ("Rada ČT se znepokojením konstatuje, že ze strany některých veřejně činných osob přibývá útoků na veřejnoprávní média a především na Českou televizi, jež namísto faktů argumentují polopravdami, manipulativními tvrzeními i vyslovenými nepravdami.ohrazující se proti útokům na ČT využívajících polopravdy, manipulace a lži", ale také tisková zpráva, která by sdělila veřejnosti stanovisko vedení ČT ke středečním demonstracím. Jistý distanc by ČT jenom prospěl. Aby toho nebylo málo, ve čtvrtek proběhla schůze volebního výboru Sněmovny s programem "Veřejné slyšení kandidátů na volbu na 2 členů Rady Českého rozhlasu a 1 člena Rady České televize".
  Celý článek

Rada ČT: Zpochybňování existence veřejnoprávních médií je alarmující!

15. března 2018 / Monitor

Usnesení Rady České televize přijaté na návrh Luboše Beniaka na jednání Rady dne 14. 3. 2018

"Rada České televize se znepokojením konstatuje, že ze strany některých veřejně činných osob přibývá útoků na veřejnoprávní média a především na Českou televizi, jež namísto faktů argumentují polopravdami, manipulativními tvrzeními i vyslovenými nepravdami. Za obzvlášť alarmující považujeme zpochybňování samotné existence veřejnoprávních médií, ať už by mělo jít o jejich likvidaci přímo, jejich zestátněním, anebo nepřímo, podřízením jejich financování např. vládě či jiným orgánům politické moci." Celý článek