logo Facebook
i slova jsou činy

Vlastimil Ježek: NEPROJEDNÁNÍ ZPRÁV? INFORMACE O TOM, ŽE PETR DVOŘÁK JE NA SVÉM MÍSTĚ

25. září 2019 13:00

Stát se generálním ředitelem veřejnoprávního rozhlasu v necelých třiceti letech, to je hodně unikátní. Mít na Vinohradské neformální autoritu větší, než mnozí z jeho předchůdců či následovníků i dvacet let poté, co už generálním ředitelem není, to je víc než výjimečné. Vlastimil Ježek řídil Český rozhlas v krásných devadesátkách. Poté se mu jako jedinému šéfovi Národní knihovny podařilo skutečně přetavit plané diskuse o potřebě nové knihovny do konkrétních plánů. Do přípravy stavby nové Národní knihovny vletěl tak, jak je mu vlastní – po hlavě. A způsobil zemětřesení na české politické scéně…a jeho samotného nakonec tehdejší ministr kultury (Václav Jehlička) kvůli tomu z postu generálního ředitele Národní knihovny odvolal. A důsledek? Zase jen dalších deset let planých diskusí o nové budově Národní knihovny. Co je větší adrenalin – řídit Český rozhlas nebo přesvědčovat Václava Klause společně s Pavlem Bémem o knihovně Jana Kaplického?

„V rádiu i v knihovně jsem nedělal nic jiného, než se snažil skloubit různé požadavky, různé problémy, které v té instituci byly a nějak je směřovat k řešení. To není nikdy tak, že člověk přijde a řekne – tak přátelé, teď jsem tady nastoupil já čili ty uděláš tohle, ty uděláš tohle, ty se přesuneš támhle…vůbec ne. Důležité je se ptát těch lidí, kteří tam jsou, vyzpovídat je, promluvit si s nimi a na základě těch desítek rozhovorů dojít k nějakému závěru,“ popsal Vlastimil Ježek osobní filozofii, s níž přistupoval k řízení Českého rozhlasu a Národní knihovny, ale i přistupuje k řízení pražského Obecního domu.

V jeho éře nebyl problémem rozhlas, ale budova. „Českému rozhlasu zůstala šílená rozestavěná budova v Praze na Pankráci. Mrakodrap, který byl v podobě pouze hrubé stavby. Jak se ukázalo, byl to dům, který byl stavěn pro úplně jiné rádio, personálně mnohem bohatší. Byla tam třeba u studia vyprojektovaná místnost. Když jsem se ptal, k čemu, jestli tam bude mít uklízečka koště, tak mi řekli – ne, tady měl sedět ten fízl z dozoru a ten měl sledovat, co ten redaktor říká a případně to zastavit. Nicméně to měla být budova moderní s moderními studii. Rozhodnutí, jestli zůstat na Vinohradech nebo přece jen dostavět ten velký mrakodrap a přestěhovat se poměrně blízko k České televizi, bylo vlastně nejsložitější a bylo nejplnější toho adrenalinu,“ vysvětlil Vlastimil Ježek. „Když to zpětně hodnotím, tak jsem strašně rád, že za mě se rádio rozhodlo zůstat na Vinohradech. Mimo jiné také proto, že (na rozdíl od televize která nikdy nebyla tak výraznou součástí české moderní historie) o budovu rozhlasu se bojovalo v roce čtyřicet pět, že se před budovou rozhlasu shromažďovali lidé v roce 1968…jakýsi étos moderních dějin v těch budovách, si myslím, prostě dodnes je.“

I pro Národní knihovnu byla největším problémem budova. Ovšem ta neexistující. Příběh studie nové knihovny Jana Kaplického, studie, která vzešla z mezinárodního otevřeného výběrového řízení, je dostatečně známý. Některé postoje politiků však poněkud překryl písek času. „Klause moc přesvědčovat nešlo. Ten prostě řekne, že se přiváže k bagru a tobě se ta představa vidět pana prezidenta přivázaného k bagru líbí nebo se ti to nelíbí. Mezitím nic není, ale dodnes mě mrzí, že ta budova nestojí,“ vzpomínal Vlastimil Ježek. Rekonstrukce Klementina problém Národní knihovny nevyřešila.

S Českým rozhlasem Vlastimil Ježek spolupracuje stále. „K mé velké radosti dvakrát do měsíce pro ČRo Plus dělám rozhovory s hosty, které si zvu sám. Na ten rozhovor máme čtyřiadvacet minut bez hudby a nikdo mi nemluví do výběru těch zvaných osobností.“ Avšak poté, co odešel z funkce generálního ředitele, měl do Českého rozhlasu téměř dva roky zakázaný vstup. „Neuváženě jsem tehdy komentoval volbu mého nástupce. I když to nebylo veřejné, bylo to jenom v tehdejší Radě Českého rozhlasu, tak mu to zřejmě s gustem sdělili. Pak docházelo k takovým legračním situacím, jako že mě nepozvali na otevření studiového domu, který byl téměř dokončen před mým odchodem.“

„ČRo Plus já tak trochu považuji za moje dítě, protože vyrostla na kořenech projektu Český rozhlas 6, který jsme zakládali s Pavlem Pecháčkem v polovině devadesátých let. To byl pokus o mluvenou, zpravodajsko publicistickou, analytickou stanici. Ta potom sice byla zrušena, ale myslím si, že ČRo Plus v mnohém na tu šestku navazuje,“ řekl Vlastimil Ježek. Současnou ČRo Plus hodnotí velmi pozitivně. Nejen kvůli obsahu a skvělé češtině, ale i proto, že nevysílá žádnou hudbu. Hned za ní řadí Radiožurnál. Složitější to má podle něho Dvojka, „Projekt rodinné stanice byl od začátku podle mě omyl právě proto, že neexistuje žádný průměrný hudební vkus od dětí přes teenagery až po nejstarší seniory. Nemůžeš dělat rádio, které bude respektovat preference těch různě starých lidí.“ Rodinné rádio se dá dělat i tak, že se nabízí různé programy pro různé staré posluchače v různém čase. „No nejsem si jist, protože lidí, kteří přelaďují rozhlasové stanice je mnohem méně. Tam neplatí to, co děláme běžně při sledování televizních programů. Tam ten ovladač, ten samopal, kterým nemilosrdně popravíme jakýkoliv program, který se mi nelíbí, tam funguje. Ale v rádiu to takhle nefunguje,“ vysvětlil bývalý generální ředitel Českého rozhlasu a dodal, „Dneska se Dvojka snaží trošku o to, co mě není sympatické – k lidu blíž, s lidem níž. A to si myslím, že není úkol veřejnoprávního rádia.“

Jaká je autorita současných mediálních rad? Jak by řešil Vlastimil Ježek otázku - mají novináři z veřejnoprávních médií projevovat svoje osobní politické názory na sociálních sítích, na osobním facebooku nebo twitteru? Proč se podle něj hromadí v Poslanecké sněmovně výroční zprávy České televize? Co by dělal na místě generálního ředitele České televize v podobné situaci? A tvoří novináři spíše mediální obraz nebo popisují realitu? Má s tím aktuální osobní zkušenosti? Jak moc se drželi novináři faktů při informování o rozhodování státních zástupců v kauze Čapí hnízdo?

Celý rozhovor Jana Mrzeny s Vlastimilem Ježkem můžete shlédnout zde!